Novinky

Aktivní projekty

Naposledy aktualizováno 31. října 2026

Probíhá

v3: Kompletní sada pro kontrolu kvality

27. září 2026

Představení na DrupalCon Europe 2026

Hlavní novinky

• Sloučení jádra testů se Sa11y. Nová, společně vyvíjená sada pravidel přidává do základní sady testů obsahu testy pro vývojáře, kontrolu kontrastu a hodnocení čitelnosti.
• Podpora více jazyků
• Tvůrce vlastních kontrol
• Nástroje pro správu dashboardu
• Nástroj pro procházení webu, který přidává nové výsledky.
• Umožňuje u některých testů (je toto PDF přístupné?) skrýt upozornění pro celý web pro určité role.
• Rozdělená konfigurace: testování a zobrazení přehledů podle rolí, zvlášť pro vývojáře a zvlášť pro editory obsahu.

A možná nejdůležitější pro budoucnost projektu:

• Získali jsme grant na založení této sponzorující organizace, která bude podporovat stávající uživatele a financovat práci na nápadech pro budoucí rozvoj projektu.

v2: Skrývání upozornění & přehledy

2. března 2023

Před dvěma lety jsme představili kontrolní nástroj přístupnosti Editoria11y jako hotový plugin pro Drupal, který autorům nabízí automatickou okamžitou zpětnou vazbu a užitečné tipy, jak obsah vylepšit.

Mysleli jsme si, že tím zaplníme mezeru. Všechny dostupné možnosti vyžadovaly školení a důsledné používání a zkušenost nám ukázala, že školit a hlídat tisíce autorů obsahu ve velké organizaci není efektivní způsob, jak problém řešit. Byli jsme přesvědčeni, že úspěšný program musí být z velké části automatizovaný a že musí autorům obsahu nabízet zdvořilé „školení právě včas“, jakmile odhalí běžnou chybu.

Fungovalo to.

Na Princetonu to z velké části obrátilo směr mé komunikace. Na platformách, kde byl nástroj nainstalován, jsme přešli od rozesílání opakovaných e-mailů, v nichž jsme autory obsahu žádali o doplnění alternativního textu nebo vylepšení odkazů a nadpisů, k přijímání dotazů od autorů, jak psát, aby na ně nástroj tolik neupozorňoval.

Ohlasy zvenčí byly nadšené:

Psaní samostatných tipů

U tipů ve v1 jsme zvolili přístup „shrnutí a podrobnosti“: krátké vysvětlení problému a odkaz na podrobnosti.

Oproti nástrojům psaným pro vývojáře to bylo zlepšení: tipy byly krátké a jasné. Vždy se ale řešilo, kam vlastně odkazovat. Několik uživatelů z veřejné správy a vysokých škol mělo potřebu upravit tipy a odstranit z nich odkazy na dokumentaci Princetonu, což pro ně znamenalo práci navíc. Výchozí tipy jsme proto přepsali tak, aby byly samostatné a obsahovaly přímo příklady.

Rozlišení mezi červenými upozorněními (jisté problémy) a žlutými varováními (možné problémy) se ukázalo jako matoucí a občas i otravné.

Žlutá varování jsme proto převedli na „manuální kontroly“, aby byl jejich význam jasnější, a přidali jsme tlačítka, kterými mohou autoři upozornění skrýt. „Ignorovaná“ upozornění se skryjí jen tomu, kdo na tlačítko klikne; upozornění „označená jako OK“ se skryjí všem editorům webu. Správci webu mohou určit, kdo smí jednotlivé akce provádět.

Vytvoření dashboardu

Provozovatelé webů si často stěžovali, že nástroj sice skvěle nachází problémy po celém webu, ale není jak zobrazit přehled za celý web.

Přepsaná verze přidává možnost synchronizovat nálezy zpět do databáze webu. Provozovatelé webů teď mohou procházet nálezy podle stránek nebo problémů a kontrolovat, které problémy byly ignorovány nebo označeny jako OK – a když nesouhlasí, mohou je obnovit!

Prohlídka kódu v2 pro vývojáře

Verze 2 je téměř kompletně přepsaná. Mezi novinky patří:

• Odstranění závislosti na jQuery umožňuje instalaci na více platforem a přináší dvojnásobné zrychlení.
• Kontrolní nástroj lze nyní nastavit tak, aby prohledával více nezávislých částí stránky (např. obsah článku a patičku stránky).
• Kontrolní nástroj nyní umí testovat prvky uvnitř shadow DOM, který používají různé webové komponenty a knihovny pro JavaScript.
• Integraci s platformami usnadňuje řada nových parametrů, například automatické ignorování všech problémů na určitých stránkách pro uživatele, kteří za obsah těchto stránek neodpovídají, ale přesto si mohou chtít výsledky na požádání zobrazit.
• Kontrolní nástroj se nyní dodává s několika základními motivy a s parametry pro přizpůsobení barev.
• Automatizované testování pomáhá předcházet regresím v kódu.

A11yTalks 2024

11. června 2024

Drupal GovCon 2023

27. října 2023

DrupalCamp NJ 2023

28. března 2023

v1: Nápověda přímo v obsahu

11. března 2021

Tvorba vysoce přístupného webového obsahu je složitá a obvykle začíná spoustou školení.

Od zažitých postupů je třeba odrazovat:

• Tabulky by se neměly používat k vytváření falešných sloupců
• Souvislý text by neměl být zarovnaný na střed ani do bloku
• Význam by neměl být předáván jen vizuálním formátováním (tučností a velikostí písma), protože uživatelé mohou obsah poslouchat nebo číst v „režimu čtečky“

Nové postupy je třeba podporovat:

• Obrázky potřebují alternativní text, který dává smysl v kontextu
• Stránky potřebují skutečnou strukturu
• Odkazy by měly mít smysluplné názvy

Některá naše školení jistě vznikají proto, že učíme nové koncepty, ale v určitém bodě je třeba si položit otázku: nakolik potřeba nových dovedností vychází z toho, že jsou koncepty nové, a nakolik z toho, že zavádíme nová očekávání, aniž bychom aktualizovali své nástroje? To, že je něco nové, neznamená, že to nemůže být intuitivní.

Poučení z historie pravopisu

Fáze 1: Může za to autor

Od úsvitu zaznamenaných dějin až do začátku 80. let 20. století jsme vinili autora, když slovo napsal špatně. Naučit se správně psát bylo jeho povinností.

Jak se člověk v pravopisu zlepšoval? Bude to znít povědomě:

1. Chodil na školení, ať už k soukromým učitelům, nebo do třídy
2. Dostával k nastudování seznamy, pravidla a slovníky, jejichž tradice sahá až ke starověkým klínopisným slovníkům vyrytým do hlíny.

Fáze 2: Může za to slovník

Jenže v 80. letech se něco změnilo; říkejme tomu „2. fáze pravopisu“. Nejoblíbenější textové editory zavedly kontrolu pravopisu.

A co se stalo s hledáním viníka? Téměř přes noc se vina přesunula na nástroj:

• Nevíte, jak se slovo píše? Zkuste to odhadnout a doufejte, že se najde shoda. Když ne, může za to slovník.
• Použijete skutečné slovo, které slovník podtrhne, protože ho nezná? Zabručíte a rozhodnete se, jestli podtržení ignorovat, nebo kliknout pravým tlačítkem a přidat slovo do slovníku.

Opravila kontrola pravopisu všechny naše chyby? To rozhodně ne. Ale pomohla. A velkou část břemene a odpovědnosti přesunula z autora na stroj.

To ale nebyl konec…

Fáze 3: Může za to nástroj pro psaní

V posledních letech přišel další krok vpřed: počítače začaly psát za nás:

• Prediktivní algoritmy se snaží odhadnout další slovo, další frázi, možná i celou odpověď na textovou zprávu.
• Nástroje pro automatické formátování se snaží převádět hvězdičky, čísla a písmena na seznamy, zkratky na speciální znaky a emoji a podobně.
• Diktovací nástroje se snaží rozpoznat význam, aby ze stejně znějících slov vybraly to správné.

A kdo to schytá, když se to pokazí? Nástroj!

Agregátory obsahu ze sociálních sítí zbožňují trapné snímky obrazovky typu „Takhle jsem to nemyslel!“.

Editoria11y je krok k 2. fázi

Na našich školeních hodně mluvíme o testování a představujeme několik opravdu dobrých testovacích nástrojů. Žádný z nich ale neodhalí všechno: věci jako „nevysvětlovat koncepty pomocí odkazů na barvu nebo umístění“ musí zkontrolovat člověk; nástroje obvykle zachytí necelou polovinu skutečných problémů, které web může mít. Velmi dobře ale odhalují mnoho běžných chyb v redakčním obsahu.

Jsou tu ale tři problémy:

1. Většina z nich jsou manuální nástroje. Tvůrce obsahu musí být naučený je používat, musí si při psaní vzpomenout, že existují, a po dopsání si vzpomenout, že je má spustit. Tato tři slabá místa se spolčila a velká část (většina?) obsahu tak zůstává nezkontrolovaná.
2. Označují příliš mnoho. Neupozorňují jen na chyby, které autor právě udělal, ale i na problémy s barvami, které způsobil designér, technické problémy, které způsobil vývojář, strukturální prvky jen pro informaci a tak dále. To zvyšuje nároky na školení: autoři nejen musí rozumět nástroji, ale musí se také naučit ignorovat seznam falešně pozitivních nálezů nebo zcela skutečných problémů, které dnes, při psaní právě tohoto článku, nemají na starosti.
3. Automatizované nástroje obvykle fungují podle schématu „projít web, navštívit dashboard“. I tady se předpokládá, že autor byl vyškolen, aby dashboard navštěvoval, a že si na to vzpomene.

Princeton se tedy pustil do něčeho nového: do automatického kontrolního nástroje integrovaného do webu, který by se zaměřoval jen na běžné redakční chyby.

Automatika je… ošemetná věc.

1. Automatické kontrolní nástroje musí být nenápadné: když jsou příliš průbojné, vyrušují a frustrují autora. Když jsou příliš zdvořilé, snadno se z nich stane šum v pozadí, který nikdo nevnímá.
2. Automatické kontrolní nástroje musí být vysoce výkonné: pokud stránka při jejich běhu cuká nebo se zadrhává, autoři je začnou nesnášet a vypnou je.
3. Automatické kontrolní nástroje potřebují tipy srozumitelné pro začátečníky. Mnoho autorů se zde poprvé dozví o značkování, struktuře a jazyce, díky nimž bude jejich obsah přístupnější. Upozornění musí být psána jednoduše, netechnicky a s praktickými radami, jak obsah vylepšit.

Začali jsme tedy u nástroje, který měl k těmto cílům nejblíž: Sa11y z Toronto Metropolitan University. Převzali jsme jeho architekturu testů a uživatelsky přívětivý přístup s informačním panelem a tooltipy a půl roku jsme nástroj upravovali: zajistili jsme, aby testy vždy běžely automaticky, optimalizovali výkon, ladili tooltipy a vytvořili dlouhý seznam konfiguračních možností, kterými ho vývojář rychle přizpůsobí jakékoli platformě.

Takhle to vypadá dnes:

Když je autor přihlášen na svém webu, přepínač Editoria11y ukazuje počet a typ problémů (vše v pořádku, potřeba manuální kontroly, nalezeny pravděpodobné problémy) na každé stránce. Kliknutím může zobrazit zvýraznění a tipy přímo v obsahu. Pokud je chyba nová, protože se dívá na stránku, kterou právě upravil, panel se otevře automaticky.

Od března 2021 to znamená, že více než 400 webů Princetonu automaticky kontroluje:

• Kvalitní osnovu dokumentu
  • Přeskočené úrovně nadpisů
  • Prázdné nadpisy
  • Velmi dlouhé nadpisy
  • Podezřele krátké blokové citace, které mohou být ve skutečnosti nadpisy.
• Textové alternativy
  • Obrázky bez alternativního textu
  • Obrázky s názvem souboru jako alternativním textem
  • Obrázky s velmi dlouhým alternativním textem
  • Alternativní text s nadbytečnými slovy jako „obrázek“ nebo „fotografie“
  • Obrázky v odkazech s alternativním textem, který zřejmě popisuje obrázek, a ne cíl odkazu
  • Vložené vizualizace, které obvykle vyžadují textovou alternativu
• Smysluplné odkazy
  • Odkazy bez textu
  • Odkazy s názvem souboru místo textu
  • Odkazy pouze s obecným textem: „klikněte zde“, „více informací“, „stáhnout“ apod.
  • Odkazy otevírané v novém okně bez ikony externího odkazu
• Obecnou kvalitu obsahu
  • Zda se používá formátování seznamů místo hvězdiček, čísel a písmen
  • VELKÉ MNOŽSTVÍ TEXTU PSANÉHO CAPS LOCKEM
  • Tabulky bez záhlaví a tabulky, které místo záhlaví tabulky (<th>) používají nadpisy dokumentu („Nadpis 3“)
  • Odkazy na PDF a další dokumenty s připomenutím, aby uživatel ověřil přístupnost stahovaného souboru nebo poskytl alternativní přístupný formát
  • Vložená videa s připomenutím, aby uživatel přidal skryté titulky
  • Vložené audio s připomenutím, aby uživatel poskytl přepis
  • Vložené příspěvky ze sociálních sítí s připomenutím, aby uživatel doplnil alternativní text

Knihovnu pro JavaScript jsme uvolnili komunitě, vytvořili hotovou integraci pro Drupal a začali pracovat na hotové integraci pro WordPress.

Směrem k 3. fázi: Přístupnost ve výchozím stavu

V mnoha ohledech je Editoria11y dočasné řešení. Většina chyb, které zachytí, vznikla proto, že jsme na autory obsahu kladli nová očekávání („opatřete obsah kvalitní strukturou“), ale dali jsme jim nástroje, které podporovaly pravý opak.

Cesta vpřed spočívá v tom, aby tvorba přístupného obsahu byla snazší a co nejvíce automatická. Jak to bude vypadat, zatím není jasné, ale pravděpodobně to zahrnuje například:

• Přehodnocení toho, jaké možnosti jsou k dispozici. Například: když uživatelům stále říkáme, aby na webu nezarovnávali text do bloku, není čas vyřadit tlačítko „zarovnat do bloku“?
• Přehodnocení výchozích možností. Například: výchozí tabulka ve většině systémů pro správu obsahu nemá záhlaví. Je na uživateli, aby věděl, že má kliknout na „vlastnosti“ a funkce přístupnosti přidat; možná je čas to obrátit?
• Úvahy o prediktivním formátování a „nápovědě přímo při práci“. Když uživatel označí celý řádek tučně, můžeme mu navrhnout, aby z něj udělal nadpis? Když chce vybrat nadpis, můžeme odhadnout, jakou úroveň asi chce, místo abychom mu dávali šest možností? Můžeme u obtížných konceptů nabídnout školení právě včas?